Legenda - Standa Jecha

Když se u nás řekne slovo legenda vybaví se jistě mnoho jmén, ale určitě mezi nimi nebude chybět to, se kterým vám dnes přinášíme rozhovor.

Držitele více než 500 startů za náš klub. Aktivního člena od roku 1958, trenéra, spoluhráče, člena výboru, kamaráda, člověka, který pro slivencký klub dýchá a obětoval mu celý svůj život.

Legendu jménem - Standa Jecha.

Nádherný rozhovor čtěte níže

Stando, se Sliveneckou kopanou vás pojí dlouhá, dlouhá léta. Dokážete popsat vaše začátky?
Začínal jsem jako každý malý kluk na plácku v Holyni. Poté mě kamarádi zlákali abych to šel zkusit na velké hřiště do žáků ve Slivenci. Tam jsem začal poznávat krásu fotbalu, ale také mnoho radosti i smutku z porážek. 

Spolu s vámi se psala historie klubu, jste členem již 62 let. Za tu dobu jste prošel klubem jako hráč, trenér i člen vedení klubu. Každá etapa má jistě pro vás své kouzlo, jak se na to vše s odstupem času díváte?
Členem? No to snad už ani není pravda. Začal jsem v roce 1958 v devíti letech za žáky. Tak to je 62 let. Tenkrát, to bylo jiné než dnes. Hřiště nic moc, skoro žádné tréninkové pomůcky, okopané míče atd, ale taková byla doba. Dneska když se dívám na hřiště a zázemí tak je mi hezky u srdce 



Mnoho lidi vás zná jako trenéra, který vychoval pro Slivenec řadu sliveňáku, ale co byste o sobě řekl jako o fotbalistovi, dokážete sám sebe popsat, pro mladší generaci, které neměli šanci vás na hřišti vidět? Přece jen, více jak 500 startů, to je úctyhodné číslo.
Každý rok a každé desetiletí mělo své kouzlo. V žácích jsme hráli na hřišti, které nebylo úplně ideální, byly zde díry a o trávníku se nám mohlo jen zdát. Hřiště jsme si museli sami upravovat, abychom vůbec mohli fotbal hrát. Ani balóny nebyly perfektní, sami jsme si je museli nafouknout a zašněrovat. Na zápasy jsme jezdili na kolech a kdo neměl kolo jel na rámu. To byly časy. Dorost jsem strávil v DUKLE. Tam jsem již zažil chvíle kdy se o nás někdo staral a poprvé zde byla i taktika. Po dvou letech jsem se vrátil zpět, a to hned do mužstva dospělých. Tady jsem hrál až do doby, než mě povolali na vojnu. Po příchodu z vojny mi Slivenec umožnil přestup do Tatry Smíchov. To byla škola, na kterou se nezapomíná a těžil i těžím z toho dodnes. Jelikož mi Slivenec vyšel vstříc, cítil jsem povinnost mu to vrátit i proto jsem začal trénovat s p. Kosteleckým žáky. Tehdy mi bylo nějakých 21 let. Po letech jsem pak začal dělat i ve vedení AFK. Někdy to byli těžké chvíle, nebylo mnoho peněz, ale vždy byla snaha jednat čestně a fér.  

Nakousl jsem téma výchovy frajeru, kteří dodnes dělají čest našemu klubu. Našel by se někdo, za koho jste opravdu rád a nebo někdo, u koho vás mrzí, že nakonec neprodal svůj talent?
Na toto téma bych se nerad vyjadřoval, abych někoho neurazil, nebo mu nezvedl příliš sebevědomí. Každý hráč, co mi prošel rukama měl možnost dostat se výš. Nikdy jsem nikomu nebránil, ba naopak chtěl, aby si zkusil zahrát i vyšší soutěž, než jaká se hraje ve Slivenci.  

Ví se o vás, že klubem žijete a prožíváte každou výhru i prohru, sledujete jak mužské, tak i mládežnické týmy. Těší vás, jakým směrem se klub vydal?
Vím, že v dnešní době to nemá žádný klub lehké. Mě však těší, jak se u nás v poslední době začalo pracovat s mládeží a je hezké sledovat to hemžení na našem hřišti. Je vidět, že po nás to vzali lidé, kteří se snaží dělat dobré jméno AFK. Má to ale i trochu slabší stránku která mě mrzí, a to je dorost, ale vím, že s touto kategorii mají problémy všechny mužstva. No snad bude časem líp a právě dorost bude silnou základnou pro naše mužské kategorie. 



Nyní pomáháte trenérovi Kácovskému se stabilizaci B týmu a s následným progresem. Jak se událo to, že vás opět přemluvil k trénování?
Tak to je jednoduchá odpověď. Nařídil mi to. Ne to je sranda. Může za to můj kamarád Láďa Kácovský, který uvažoval o převzetí B týmu. Vždy jsme spolu byli na jedné vlně, a tak, když měl mužstvo přebrat, já mu do toho začal přirozeně kecat a on řekl: musíme s tím něco udělat, doufám, že mi pomůžeš. Tak se snažím mu do toho kecat oficiálně. 
 
Zastavme se na chvíli u A týmu - vlajkové lodi každého sportovního klubu. V posledním desetiletí zaživa A tým turbulentní roky. Jak byste zhodnotil poslední léta, kdy kádr A týmu zažíval boje postupové ale i sestupové? A jak se díváte na současný tým okolo trenéra Aleše Majera?
No to je těžká otázka. Nebylo mi vždy dobře, když A tým vedl minulý trenér. S jeho stylem a pojetím hry jsem vyloženě nesouhlasil. A mockrát jsem mu toto vyčítal. Asi takhle, nebyl to podle mě trenér pro Slivenec. I proto jsem uvítal, když mužstvo přebral Aleš Majer, kterého znám již od žáků. Je vidět, že s hráči umí pracovat a každý kdo na fotbal chodí musí uznat, jak se mužstvo stabilizovalo a věří svému trenérovi. Přeji mu v jeho trenérské práci mnoho úspěchů, aby se soupeři opět začali bát jezdit do Slivence. No a my fanoušci měly opět radost z fotbalu. 



Situace, která oblétá nyní cely svět a tím je koronavir covid-19 fanouškům fotbalu pochopitelně neprospívá. Jak vy prožíváte karanténu a nucenou pauzu od zdravého víkendového adrenalinu?
Nikdy jsem neprožil tak dlouhou přestávku od fotbalu. Já vím že zdraví je přednější a snad se brzo dočkám, abych opět stál na hřišti a fandil našim klukům.  

A poslední otázka. Máte v hloubi duše nějaké tajné přání, které byste chtěl ještě s klubem zažít? A co byste vzkázal všem fanouškům, hráčům a příznivcům klubu.
Asi jako každý ve Slivenci bych se chtěl dočkat postupu do přeboru, což se doposud nikomu nepodařilo. Co bych chtěl vzkázat hráčům: Aby do každého zápasu dávali celé své srdce a bojovali i když se úplně nebude dařit. A nakonec divákům: Hodně radosti ze hry našich mužstev a férového fandění.

Stando, děkujeme za rozhovor. Děkujeme za práci, kterou jste pro náš klub odvedl a odvádíte.
Jsme hrdí na to, že vás můžeme nazývat legendou klubu.

AFK Slivenec