Rozhovor Peter Grajciar (Pražský Deník - Michal Káva)

Nastupoval za obě pražská "S", Vlašim i Příbram a zahrál si i v Turecku a Gruzii. Teď v 39 letech rozdává slovenský záložník Peter Grajciar fotbalovou radost v pražské 1. A třídě v dresu Slivence. A nevede si vůbec špatně. V 11 zápasech nastřílel deset gólů a naposledy proti B týmu Vyšehradu zaznamenal hattrick. „Gólů mohlo být o hodně víc,“ ohlédl se za utkáním bývalý reprezentant, který se Slavií v roce 2009 získal ligový titul.

Béčko Vyšehradu jste porazili vysoko 8:2. Panuje s tím spokojenost?

Určitě. S výsledkem spokojení samozřejmě jsme, těší nás, že jsme dali po delší době větší počet gólů. Předtím se nám střelecky moc nedařilo, prohrávali jsme hodně zápasů a dávali málo gólů. Teď se nám to povedlo proti soupeři, který byl ale věkově mladší. I tak se počítá naše výhra.

Vy sám jste nasázel hattrick. Jak jste spokojený se svojí produktivitou v utkání?

Upřímně mohlo být gólů o hodně víc. Musím ale pochválit některé zákroky brankáře hostí. Některé šance mi vychytal a některé tutovky jsme nedali. I já. Měl jsem tam odkrytou bránu, stál tam jeden hráč a já ho trefil.

Proslavil jste se jako záložník, ve Slivenci ale dáváte hodně gólů. Na jakém postu nastupujete tam?

Hrajeme ve středu na tři záložníky, takže nastupuju jako jeden z nich. Tím, že už jsem starší, už se ale posouvám hodně na podhrot, abych se nemusel tolik vracet dozadu.

Podle všeho to ale funguje. Po 11 zápasech máte na svém kontě 10 gólů. Jste s tím spokojený?

Každý gól mě těší, jsem spokojený. Když si ale promítnu, kolik hracího času a šancí jsem měl, tak mohlo být gólů víc. Sypu si popel na hlavu, asi budu muset začít víc trénovat, abych se dostal do lepší střelecké formy.

Týmově se vám ovšem úplně nedaří. Momentálně jste až desátí…

Určitě nejsme spokojení. Chtěli jsme být v tabulce nahoře, abychom mohli dýchat na záda týmům, které chtějí postoupit. Úvod sezony jsme ale měli zlý. Vyhráli jsme první domácí zápas a potom už jsme rozdávali body. Ať už doma, nebo venku. Postavení v tabulce pro nás není dobré.

Zmiňujete týmy s ambicemi postoupit. Ve Slivenci byste na tuhle metu nemířili?

Kdybychom byli v tabulce výš, tak myslím, že ano. Tím, že ztrácíme dvacet bodů na prvního, tak už je to ale jen utopie. To je sci-fi scénář. Všechny ostatní týmy už by se asi musely odhlásit a my bychom tam zůstali jediní. Spíš chceme sezonu důstojně dohrát, získat co nejvíce bodů a vstřelit nějaké pěkné góly, aby na Slivenci nechodilo sto diváků, ale třeba tři sta. To je náš cíl.

Proč jste si pro svoje působení vybral právě Slivenec?

Když jsem byl ještě v Příbrami s Pavlem Horváthem jako trenér, tak jsem žil v Praze. Oslovil mě trenér Slivence, jestli bych neměl zájem si u nich zahrát, když budu mít čas. Začal jsem tam chodit a přirostlo mi to k srdci. Pak jsem na rok odešel do Německa a slíbil jsem, že až mi tam smlouva skončí, tak se vrátím do Slivence. Vrátil jsem se, i když jsem měl i jiné nabídky, ale chtěl jsem dodržet slovo. Znal jsem tam spoustu hráčů, trenéra i vedení. Oblíbil jsem si to tam, vrátil jsem se do prostředí, které mi přirostlo k srdci.

Máte za sebou úspěšnou fotbalovou kariéru. Jak si tedy užíváte fotbal na této nižší úrovni?

Přiznávám, že je to něco jiného. Já si ale užívám každou chvilku na hřišti. Celý život jsem se fotbalem živil, pohyboval jsem se ve sportu a jsem strašně rád, že si ještě můžu zahrát. Přiznám, že i tady je úroveň některých zápasů dobrá. V každém týmu se nachází hráč, který hrál na vyšší úrovni, a je tam kopec dobrých zápasů. Je tam nasazení, padají góly, některé týmy jsou takticky dobře připravené. Užívám si to. Je pro mě výzva, že si v 39 letech můžu zahrát a zaběhat.

Když zmiňujeme kariéru, musíme vzpomenout i titul se Slavií, který jste získal v roce 2009. Jak se za tím ohlížíte?

To už je nějaký ten pátek, to přiznávám. Vzpomínky jsou samozřejmě krásné. Dodnes mám doma dárky, které jsme dostali od kustoda. Dostali jsme slivovici, čepice, medaile, nechali jsme si dresy… Tohle všechno mám schované a vždycky, když to vidím, tak si na to vzpomenu. Byl to úspěch, který se mi vyjímá v životopise.

Po kariéře jste se začal věnovat i trénování. Máte momentálně nějaké angažmá a je to něco, čemu se chcete věnovat do budoucna?

Momentálně je to tak, že se mi povedlo udělat trenérskou licenci A a odstěhoval jsem se do Plzně. Dostal jsem nabídku být spolutrenér u týmu U14 ve Viktorce Plzeň. Momentálně se tedy věnuju trénování mládeže. Do budoucna… Na nejvyšší úroveň je potřeba profi licence. Teď sbírám praxi a uvidím, co bude dál. Nemám striktně dané, že to chci dělat. Když život zařídí, abych to dělal, tak to budu dělat. Když ne, tak mě to bude mrzet, protože to chci dělat.

                                                                                 Zdroj: Michal Káva, Pražský deník