Rozhovor s trenérem ,,A,, týmu Alešem Majerem

1)     Ahoj Aleši,

jak bys celkově zhodnotil počínání sliveneckého A-týmu v podzimní části sezóny?

A: Hodnotí se mi to velmi těžko, celkově podzimní část nesplnila moje očekávání, vlastně 2/3 podzimu se nám hrubě nepovedli, nehráli jsme dobře, mělo to více důvodů. Ztráta formy, absence hráčů, ležela na nás deka. Poslední třetina podzimu už se dá hodnotit mnohem lépe. V posledních 6-ti zápasech jsme dokázali 5krát vyhrát a naše výkony měly stoupající tendenci. Finále je tedy, že po podzimu jsme na 8. místě tabulky s malou ztrátou na 4.-5. místo. Ale upřímně říkám, že to mě neuspokojuje. Povedeným závěrem podzimu jsme pouze honili naše ztráty.

2)     Jaký byl podle tebe nejlepší zápas, který Slivenec na podzim odehrál?

A: Nejlepší zápas asi ten poslední na hřišti Uhelných Skladů, těžký terén, mlha, ale náš výkon byl takový, jaký mě uspokojí. Kvalita, týmový výkon, nasazení, celkově se to dá říct o posledních 4 zápasech.

3)     A naopak, na jaký podzimní zápas bys chtěl co nejrychleji zapomenout?

A: Ne na jeden ale na více zápasů, konkrétně doma Libuš a venku Aritma, to pro mě byly těžké direkty.

4)     Teď přejděme ke komplexnějším otázkám. Všichni už víme, že si skončil na lavičce „A“ týmu AFK Slivenec. Jak bys zhodnotil své celé působení u tohoto celku?

A: Hodnotit moje působení si nedovolím, to by měli jiní. Já bych chtěl říct, že děkuji za šanci být trenérem AFK SLIVENEC.

5)     Který byl nejlepší moment tvého působení, tedy okamžik, na který budeš dlouho vzpomínat?

A: Nemůžu říct jeden okamžik, 4,5 roku je dlouhá doba. Fotbal je hra, někdy se daří více a někdy méně. Potkala nás řada radostí a také smutných událostí. Obecně bych chtěl říct, že jsem si užíval každý zápas, který jsem na lavičce týmu mohl stát jako jeho trenér. Covidová doba nebyla snadná, ale to, že i v těchto časech jsme dokázali trénovat a držet tým pohromadě bylo skvělé. Dával jsem tomu naprosté maximum a myslím si, že to bylo vidět.

6)     U trénování ale zůstaneš, konkrétně u slivenecké mladší přípravky, kterou už nějakou dobu vedeš. Na jak dlouhou dobu si chceš dát „oddych“ od mužského fotbalu?

A: To je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Nabídka, kterou bych přijal, mě musí oslovit. Na rovinu říkám, že v amatérském fotbale je pro mě pouze Slivenec, nic jiného mě nezajímá, nikdy bych si nestoupl na lavičku týmu, který by hrál proti AFK. Tedy buď profesionální tým nebo poloprofi tým jsou pro mě výzvy, které bych přijal. To, jestli k tomu někdy dojde je otázkou.

7)     K tomu se pojí i otázka, jaké máš plány do budoucna ohledně působení v mužských kategoriích. Máš už teď nějaké nabídky? Nebo se naopak už chceš věnovat spíše mládežnickým kategoriím?

           A: Opět pro mě těžká otázka. Vždy jsem si myslel, že chci trénovat hlavně dospělý fotbal, k dětem jsem šel na začátku jen a pouze kvůli svému synovi. Musím ale říct, že tento pohled se u mě postupem času mění. S týmem dětí jsme už čtvrtý rok a když si vzpomenu na začátky a vidím teď co kluci na hřišti umí a s jakým nadšením hrají, tak mě to absolutně naplňuje. Momentálně si nedovedu představit, že bych tento tým opustil. Pouto je tak silné, že to prostě nejde. Uvědomuji si, že toto mě brzdí k tomu, abych přijal jednu z nabídek, které se objevují. Jsem týmový hráč a tohle je “můj” TÝM. Když to řeknu “sobecky”, tak já si tady piplám výběr z hroznů – tak já jim říkám a chci jím dát absolutní maximum, které umím. K tomu se vztahuje mnoho dalších věcí, nechci jako trenér zakrnět, chci se dál vzdělávat, mám domluvenou stáž. Vím, že jsme malý klub, že se nám třeba stane, že ti nejlepší hráči budou v hledáčku větších týmů, ale upřímně říkám, že chci našim dětem dát naprosté maximum, aby nám děti odcházeli co nejpozději, chtěl bych se i v těchto dětských kategoriích měřit s nejlepšími. Aby si prostě ostatní trenéři řekli:,, Sakra, na tom Slivenci mají šikovné děti.“

Moc děkuji za rozhovor!