Poslední ligový start Aleše Majera ...
ALEŠ MAJER V SOBOTU 16. ČERVNA 2018, UKONČÍ HRÁČSKOU KARIÉRU.
Bývalý reprezentant, hráč s ligovými zkušenostmi a dlouholetý hráč AFK Slivenec Aleš Majer ukončí v sobotu 16. června 2018, svojí bohatou hráčskou kariéru. Přijďe mu poděkovat, zatleskat za jeho kariéru a vřelý vztah, který si k našemu klubu našel. Aleš je odchovancem AFK Slivenec, který od žáků působil v klubu AC Sparta Praha, ale prošel také ligovými kluby jako FK Chmel Blšany, FC HRADEC KRÁLOVÉ.
Díky velmi vážnému zranění kolena, se musel rozloučit s nabídkou od věhlasného klubu FC Bayern München a musel se vydat jinou cestou. Začal jezdil hrát do nižších soutěží v Rakousku a poté se připojil k AFK Slivenec.
Rozhovor připravil Dominik Rodinger, současný trenér a dlouholetý kamarád Aleše:
- Aleši, v sobotu uzavřeš svojí bohatou fotbalovou kariéru. Popiš nám tu cestu svými slovy?
"Je to tak, v sobotu uzavřu svoji kariéru tam kde jsem ji ve svých 5 letech nastartoval. Začal jsem zde na Slivenci pod vedením trenéra pana Stanislava Jechy. Fotbalový život byl skvělý, přinesl mi mnoho radostí ale také mnoho starostí a zdravotních problémů kdy jsme musel absolvovat 5 operací kolen a operaci achilovy šlachy. Zdravotní problémy jsou také jediným důvodem proč končím. Mám skoro tříletého syna a ženu, se kterými chci sportovat a já jsem po zápase byl vždy dva dny zdravotně mimo a již nemělo cenu se takto trápit."
- Co tě přivedlo zpět do AFK Slivenec?
"Jak jsem již říkal, zde jsem poznal fotbal a první fotbalové hřiště na které jsem vstoupil. Moje cesta byla jasná, taťka byl také profesionální fotbalista a já jako každý malý kluk chtěl být jako taťka. V dospělém věku jsem se vrátil do Slivence v době kdy jsem začal hrát fotbal v za Rakouský tým UFC METTMACH a potřeboval jsem někde trénovat. Parta zde byla vždy skvělá a já jsem mezi kluky rychle zapadl a snažil jsem se pomoci všemi způsoby přesto že jsem zde nehrál. Tou dobou jsem lidem ze Slivence slíbil že se určitě do klubu vrátím."
- Řekni nám taky, jak do teď vzpomínáš na své začátky v klubu AC Sparta Praha, ale taky na nabídku od FC Bayern Mnichov?
"Začátky ve Spartě byly skvělé, měli jsme s klukama úžasnou partu, chodili jsme společně na základní školu do sportovní třídy a zažili jsme mnoho legrace. Objeli jsem s týmem celou Evropu na různých turnajích a vždy jsme vyhrávali, toto nám dávalo velké množství energie a chuti do fotbalu. Ve své kategorii jsme měli jediného soupeře a to FC BANÍK OSTRAVA s hráči jako Pavel Besta, Martin Hatar, Milan Baroš, Jan Laštůvka, a nebožtík David Bystroň. Náš ročník s Tomášem Hubschmanem, Davide Goghem, Honzou Rajnochem a dalšími kteří jsou dodnes v blízkém okruhu mých přátel (Pavel Stránský, Honza Pospíšil) byli prostě skvělý. Na konci žákovských let jsme se začali různě posouvat do dalších katgorií. Já jsem se po roce stráveném v tehdy ještě ročníku U15 a dvou měsících v U17 ihned posunul do nejstaršího dorostu U18. Tam jsem si v necelých 16ti letech sedl do kabiny kde byli Tomáš Rosický, Lukáš Zelenka, Michal Pospíšil. Seděl jsem, koukal jsem, tiše polykal a začal nastupovat. Když o tom mluvím mám ještě dnes „husí kůži“ a musím říct že bylo nezapomenutelné a když s kluky posedíme tak dávám do placu historky z této kabiny. Nezapomenutelné. Od svých 14 let jsem byl v reprezentačních výběrech České Republiky – nádherný pocit. Stejně tak účast na dvou Mistrovství Evropy. V kategorii U16 jsme obsadili 4 místo a já se spolu s dvěma spoluhráči dostal do ALL STAR teamu celého turnaje. Spoluhráči byli Petr Čech a Jarda Plašil. Jarda se stal velmi dobrým přítelem a vídáme se dodnes a někteří kluci ze Slivence se s ním mohli osobně poznat na mé svatbě. Po tomto turnaji jsem měl velké množství nabídek z české první ligy dospělých a několika evropských klubů. Jedním z nich byl i FC BAYERN MUNCHEN kam jsem měl namířeno již před Mistrovstvím, ale nechtěl jsem riskovat změnu prostředí před turnajem. Zástupci klubu byli několikrát na mými rodiči v Praze a prezentovali jejich vizi. Tehdy jsme se rozhodli cestou zůstat v České republice, nebylo časté aby hráči v 16ti letech chodili hrát ven. Rodiče vždy chtěli abych minimálně dokončil střední školu s maturitou. Odešel jsem ze Sparty kde v té době nedávali svým odchovancům vůbec žádnou šanci. Šel jsem do klubu FK CHMEL BLŠANY kde s mladými hráči uměli velmi dobře pracovat, bohužel. Vždy se říká, že nejdůležitější věk mladého fotbalisty je přechod z mládežnických kategorií do dospělého fotbalu, toto se miz několika důvodů nepovedlo. Nezvolili jsme s taťkou manažera kterého nám trenér nabízel, to jsme nevěděli ještě že spolupracují, a tím vlastně moje šance skončila. Jsem přesvědčen, že kdyby k tomuto došlo před podpisem tak jsme nakonec nepodepsali. Hned v první přípravě jsem si utrhnul přední zkřížený vaz v koleni a tehdejší lékařská péče nebyla dost kvalitní a nikdo mi na to nepřišel. Trenér říkal že mám psychický blok atd. Nerad se k tomu vracím ale i tato zkušenost mně posunula. Přesto jsem se dostal do II. Ligy v Hradci Králové ale to jsem již měl priority nastavené jinak. Problémy s koleny se ozývaly stále častěji, od 17 let jsem hrál bez křížového vazu který vlastně drží stehno s holeň pohromadě. Na konci ročníku v Hradci jsem si udělal stejné zranění i na druhém koleni. To byl jasný signál s profi fotbalem skončit. Podstoupil jsem několik operací dal jsem se dohromady a vyrazil do Rakouska kde jsem vydržel hrát 10let v jednom klubu a potkal úžasné spoluhráče i lidi kolem fotbalu. Přestože jsem měl udělat mnohem lepší kariéru než několik desítek druholigových startů, tak vím, že jsem mohl udělat více například v individuální přípravě nebo mít ostřejší lokty v momentech kdy se „láme chleba“. Jsou to kdyby, takový je život a já jsem s tímto naprosto srovnaný a nelituji žádného rozhodnutí."
- Těšíš se na sobotu nebo to naopak co nejvíc oddaluješ?
"Na sobotu se velmi těším, spadl ze mě velký stres který na mě působil po celou sezonu z vývoje tabulky a našim problémům. Jsem velmi rád že se mi podařilo v sobotním utkání proti Praha 99 odčinit svoji neproměněnou penaltu z utkání proti Modřanům. Když jsem si stavěl míč na přímý kop tak jsem zhluboka vydechl a věděl že to bude gól a tento získaný bod nám velmi pomůže k jistotě záchrany. Teď už si jen přeji aby nám v sobotu vyšlo počasí, odehráli jsme pěkný zápas proti velmi dobrému týmu Újezd Praha 4 a přišli nás podpořit fanoušci a všichni si to užili, s vírou v lepší budoucnost protože se nám zde daří pracovat absolutně nadstandardně a již se těšíme na příští sezonu.
- Zůstaneš ve Slivenci v jiné funkci nebo tě uvidíme někde jinde?
"Když jsem lidem v klubu oznámil že jako aktivní hráč ze zdravotních důvodů končím tak jsem řekl, že velmi rád budu pokračovat a pomáhat na cestě vzhůru. Domluva je taková, že jsem ten kdo řídí A-tým z manažerské pozice. Mám tedy na starost vyhledávání vhodných hráčů, spokojenost těch současných a vše co se kolem A-týmu děje. K tomu budu působit na pozici asistenta trenéra Dominika Rodingera kterého jsem přivedl do našeho klubu a chtěl bych mu tímto poděkovat za naprosto profesionální práci kterou zde odvádí.
- Jak hodnotíš tuto sezónu a čemu je potřeba se vyvarovat do té příští?
"Nyní se mi to hodnotí již s lehkostí. Prošli jsme si velmi těžkým obdobím. Již do minulé zimní přípravy jsem nastoupil jako hrající trenér, přesto že jsem nebyl přesvědčen o správnosti tohoto kroku. Sezonu jsem dohráli spíše setrvačností a skončili na 8. místě přestože moje cíle byli mnohem vyšší. Naplno se ukázal problém asi většiny amatérských klubů a to je tréninková morálka hráčů. Všichni máme svoje povinnosti, rodiny a zájmy ale také máme povinnosti k týmu kde jsme dobrovolně a nikdo nás k tomu nenutí. Bohužel ne jednou se stalo že jsem si plánoval tréninky pro určitý počet hráčů, nikdo se neomlouval a z plánovaných 14ti lidí nás přišlo 4, 5, 6. Hrůza. Léto bylo znovu o shánění hráčů, povedlo se realizovat příchody mladých kluků, ale znovu se opakovala situace s tréninkovou docházkou. Výsledkem všeho bylo tristních 12 bodů a velké starosti se záchranou. Přemýšlel jsem koho oslovit, zkoušel jsem osvědčené trenéry se zkušenostmi z vyšších soutěží ale ve finále jsem nebyl 100% přesvědčen o správnosti tohoto kroku."
"Když se objevila možnost domluvit se s Dominikem tak to pro mě byla jasná volba. Soutěž jsme zachránili, nastavila se pravidla a mantinely. Jsme na začátku nové cesty a věřím, že v příští sezoně k veškerému respektu k soupeřům se budeme pohybovat v tabulce do 6. místa."
Na závěr bych velmi rád poděkoval všem kdo se fotbalu v AFK SLIVENEC věnují, chci poděkovat spoluhráčům, trenérům Dominikovi a Láďovi Vobořilovi, za tolik srandy v kabině a na hřišti a vyzdvihnout úžasnou partu. A to nejdůležitější je poděkování mojí manželce a synovi, že to se mnou vydrží, rodičům a celé rodině. "
